11. 7. 2025
Dneska to bylo úplně jiný než předchozí dny – sluníčko konečně vylezlo, a tak nás vytáhlo společně s trenéry ráno na rozcvičku venku. A víte co? I když jsme se rozespale motali jak zombie, tak na sluníčku to šlo hned líp! Už během protahování jsme tak trochu tušili, že dneska vyrazíme na výlet – a měli jsme pravdu!
Po snídani jsme dostali oběd do batohů a trenéři nám připomněli: „Pláštěnku s sebou! Nikdy nevíš.“ (No jo, klasika.) Mladší z nás se vydali do dětského areálu Járy Cimrmana – to byla paráda! Bylo tam plno atrakcí a zajímavostí a hráli jsme hromadu her. Hřiště, prolézačky, šifry... prostě ráj! A pak jsme se ještě vyškrábali na vyhlídku Štěpánka, odkud byl výhled jak z pohádky. Cítil jsem se skoro jako princ na věži.
Starší kamarádi šli taky přes Cimrmana, ale pak si to namířili malebnou lesní cestou do Tanvaldu – znělo to jako pořádný dobrodružství. A víte co? Trenéři nás ve městě pustili do Lidlu! No ale museli nám teda říct, kolik sladkostí si můžeme koupit – jinak by z nás asi zbyly jenom cukrový koule. A když jsme šli zpět, čekala nás za odměnu ještě zmrzlinka. Já si dal jahodu s vanilkou, a byla tak dobrá, že jsem si málem olízl i nos.
Ti úplně největší borci šli až na Tanvaldský Špičák – říkali, že po cestě viděli různé rozhledny a výhledy a ušli asi milion kilometrů (nebo tak nějak). Vypadají teď jako kdyby přešli Alpy.
Večeře byla fakt zasloužená – gulášová polívka a smažený květák s bramborem. Mňam! A pak… teda přiznám se... já byl úplně vyřízenej! Někdo měl ještě sílu jít hrát vybíjenou, ale já jsem se schoulil v kině s většinou a trenéři nám pustili film Auta.
A teď už asi tuším, co nás čeká zítra! Bude to nářez – poslední den, poslední bitva! Jdu si pořádně odpočinout, ať do toho můžeme s mým týmem dát všechno a zvítězit nad zlem!
