27. 9. 2026
Dneska jsme začali snídaní a pak nás čekal dopolední trénink. A když říkám dopolední, myslím tím opravdu DLOUHÝ trénink. Bylo tam cvičení, technika, hry… a pořád ještě nebyl oběd. Začínal jsem mít podezření, že hodiny na tréninku fungují nějak jinak.
Naštěstí se nakonec oběd objevil a s ním i boloňské špagety. Po takovém tréninku chutnaly úplně výborně. Člověk pak pochopí, proč trenéři říkají, že sportovci potřebují pořádně jíst.
Odpoledne jsme si od karate na chvíli odpočinuli a vyráběli jsme lampiony. Každý si mohl udělat svůj vlastní a chvíli to dokonce vypadalo, že z nás budou místo karatistů výtvarníci. Některé lampiony byly krásné, některé hodně originální a některé prostě… byly naše.
K večeři byly noky se špenátem a potom nás čekal ještě večerní trénink. Tentokrát už byla venku tma, takže to bylo trochu jiné než normálně. Trénovat za tmy je totiž mnohem zajímavější než trénovat za světla. Teda pokud zrovna člověk vidí, kam má běžet.
A pak přišla nejlepší část večera – přehlídka lampionů. Všichni jsme vyrazili ven a najednou to kolem nás svítilo ze všech stran. Na chvíli jsme vypadali spíš jako lampionový průvod než karate soustředění.
Nakonec se skupiny rozdělily. Starší čekalo ještě protažení a my mladší jsme šli odpočívat při koukání na film.
A teď už spát. Protože jestli bude zítra zase tak dlouhý trénink, potřebuju si na něj pořádně odpočinout.
